Jára Cimrman žije v Bruselu a pracuje pro Evropskou komisi. Jak potvrzuje většina cimrmanologů, Mistr strávil část svého dětství ve škole pro dívky, když byl nucen nosit šaty po své starší sestře. Není proto divu, že v Bruselu sepsal jako odborník na slovo vzatý návrh směrnice o genderové vyváženosti. V oficiálním zdůvodnění návrhu předloženého Evropskou komisí se nezaměnitelný Cimrmanův génius projevuje v epické šíři:
„Pokud by společnosti zveřejňovaly informace o genderovém složení svých řídících a dozorčích orgánů, posílila by se rovněž jejich odpovědnost, rozhodnutí by byla přijímána fundovaněji a lépe, zlepšila by se alokace kapitálu a trvaleji by se zvýšil růst a zaměstnanost v EU“.
I v samotném obsahu směrnice lze najít Cimrmanův proslulý „úkrok stranou“. Evropská komise nařizuje členským státům EU, aby stanovily minimální poměr „méně zastoupeného pohlaví“ ve správních a dozorčích radách společností kotovaných na burze ve výši 40 %. Netýká se to ovšem všech členů orgánů, nýbrž pouze těch, kteří se „nepodílejí na každodenním řízení společnosti“. Jára Cimrman vysvětlil, proč se kvóta pro ženy musí zavádět pouze v druhořadých pozicích: ti kdo společnost opravdu řídí „musí mít rozsáhlejší znalosti konkrétního odvětví a více zkušeností s každodenním řízením podniku“. Tedy úředně stanovenou rovnoprávnost pohlaví lze připustit jen tam, kde nejsou třeba rozsáhlejší znalosti a zkušenosti s řízením.
Pronikavá mysl génia rovněž odhalila početní nástrahu maximálního počtu procent pro méně zastoupené pohlaví. Návrh směrnice nabádá členské státy, aby méně zastoupeného pohlaví nebylo více než 49 %. Jára Cimrman byl pravděpodobně atakován při své práci aktivistkami z aparátu Evropské komise, ale správně usoudil, že nemůže vyhovět jejich návrhům, aby počet členů méně zastoupeného pohlaví byl stanoven na 99 %. Tím by se z méně zastoupeného pohlaví stalo více zastoupené pohlaví.
Žádný z cimrmanologů neodhalil u Járy Cimrmana jakékoli stopy po právní erudici, což se v návrhu genderové směrnice projevuje. S pravděpodobností blížící se jistotě se v případě „členů dozorčí rady/nevýkonných členů správní rady“ se nejedná o zaměstnance společnosti. Tyto členy volí vlastníci (akcionáři), aby hlídali jejich zájmy a kontrolovali management. Proto nemohou být zaměstnanci společnosti, neboť zaměstnání je vztah závislosti zaměstnance na zaměstnavateli, v němž musí zaměstnanec dbát pokynů nadřízeného. Směrnice tvrdí, že je vydávána podle čl. 157 odst. 3 smlouvy o fungování Evropské unie. Jenže ouha, podle tohoto článku může Evropská unie vydávat právní předpisy k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení jenom v otázkách práce a zaměstnanosti. Tedy směrnice by měla dopadat pouze na zaměstnance, vykonávající závislou činnost. Přitom zaměstnanec, na kterého by se bruselsko-pohlavní kvóta vztahovala, se nemá podílet na každodenním řízení podniku. V úvahu by přicházely tedy ženy na nejnižších pozicích a nejméně kvalifikované.
Inkriminovaný článek 157 odst. 3 se nachází v kapitole sociální politika. Nu – udělat sociální politiku z obsazování míst v dozorčích a správních radách společností kotovaných na burze, to mohl vymyslet opravdu jedině Jára Cimrman.
Všechny cimrmanology jistě potěší, že členským státům byla uložena povinnost pravidelně podávat zprávy o dodržování této směrnice. Zatímco na přípravu návrhu směrnice stačil jeden Jára Cimrman, na kontrolu jejího dodržování a na vyhodnocování zpráv z 28 členských států už sám stačit nebude. V aparátu Evropské komise povstanou noví Cimrmanové!